Podepsat - Nepodepsat? Sežrat - Nesežrat?
Určitě se vám to už nejednou stalo. Na ulici vás oslovil nějaký člověk a vytrvale vás přemlouval k podepsání nějaké velice výhodné smlouvy, či ke koupi „francouzského parfému za jedinečnou cenu“. Jistě se mnou budete souhlasit, že tito lidé vás „s nepořízenou“ jen tak nepustí. Je téměř nemožné se jich rychle zbavit. Ať už nabízejí cokoliv.
Nedávno jsem seděla v metru a četla si noviny. Zničehonic si kolem mě sedli čtyři černě odění chlapi. Scéna jako z filmu o mafii. Ten nejošklivější se mě slovensky zeptal, jestli mu rozumím a jestli jsem pojištěná u VZP. Na obě otázky jsem odpověděla váhavě přikývla. Podle otázky o pojišťovně jsem poznala, že to nejsou gauneři v pravém smyslu slova. I když si v té chvíli mnuli ruce, že mají další jistou kořist.
Cesťák započal svůj přesvědčovací monolog. Celá záležitost se týkala Integrovaného zdravotnického systému. Nabízeli mi kartu, na které by byly všechny údaje o mém zdravotním stavu včetně léků, které mi kdy nějaké lékař předepsal. Ze seriálů jako je Pohotovost vím, že něco podobného funguje v Americe, ale pokud jde o tento stát, není to ještě v použitelné fázi.
Dostala jsem letáček se stručnými informacemi a internetovou adresou. Vzápětí po mě požadovali mou kontaktní adresu. To by tak hrálo. Běžně dávám cizím lidem v metru své nacionále. A jako na běžícím páse podepisuju na koleni smlouvu s nějakou společností, o které jsem před pěti minutami neměla ani tušení. Ostatně mi ani neřekli ze které firmy jsou. Tvářili se sice jako zástupci VZP, ale to bych mohla klidně i já oslovit kohokoliv na ulici a tvrdit to samé.
Ne, opravdu jsem jim nemínila nic podepsat. Řekla jsem jim, že si zjistím víc na internetu a pak se rozhodnu. Chlap zbystřil, ale nehodlal se tak lehce vzdát. „Ale takhle to máte zadarmo! Copak vy s tím pak půjdete někam na pobočku? To chci teda vidět! Hahaha!“, prohlásil a bylo evidentní, že se ze mě snaží udělat blbce a dával mi najevo, že si myslí, že jsem úplně hloupá, když mu to teď okamžitě nepodepíšu. Zřejmě na první pohled působím jako snadná oběť. Když ale po chvíli zjistil, že mě doopravdy nepřesvědčí, tak to vzdal. A ten leták mi násilně vyrval z ruky. Já jsem ho chtěla zpátky, dal mi ho, tak je můj. On se mi vysmál, že to nejde a zlomyslně se řehtal se čím dál víc. Všichni čtyři zůstali dál sedět na svých místech a on se mi vysmíval na celý vagon. Asi mi chtěl ukázat.
Ten chlap byl od začátku velice arogantní. Připadal mi jako typ muže, od kterého by se každá žena měla držet co nejdál. Neříkám to proto, že by mě jeho chování urazilo. Nesejde mi na tom, co si o mně myslí cizí lidé v metru. Ale když se bavil on na můj účet , rozhodla jsem se trošku pobavit na ten jeho. Proto jsem se ho zeptala, jestli jsem to správně pochopila tak, že to je jako databáze, která funguje v amerických seriálech. To mi potvrdil. Tak jsem chtěla vědět, proč se o tom nemluví v médiích. A on – na celé kolo, že zrovna teď v sobotu o tom mluvili v televizi. Prý tato databáze existuje už čtyři roky a je v ní 1, 8 milionu občanů. Na to jsem poznamenala, že to není moc. A on opáčil, že je. Opět stylem „jsi úplně blbá, holčičko“. Nehádala jsem se s ním, byla strašná legrace jej otravovat, když o další konverzaci se mnou viditelně nestál.
Moje maminka pracuje v lékárně, tak jsem mu řekla, že bych se byla o Integrovaném zdravotním systému dozvěděla od ní, kdyby byl opravdu tak skvělý, jak mi ho tu avizuje. To se přidal i další „muž v černém“ a bylo mi řečeno, že lékárny o čem takovém asi nejsou informované. Já na to, že musejí být díky neustálému kontaktu s lékaři. Bylo vidět, že ti ostatní tři už mě mají plné zuby a naznačovali, že stačilo říct, že nic nepodepíšu. Vsadím se, že má reakce byla velice neobvyklá. Potom už raději všichni čtyři přestoupili do jiného vagonu.
Po návratu domů jsem zavolala mámě. Chtěla jsem zjistit, jak je to doopravdy. Dozvěděla jsem se, že ti chlápci pravděpodobně zastupovali jednu společnost, která funguje jako pojišťovna. Jenže má smlouvu jen s některými lékaři a lékárnami. To v praxi znamená, že když onemocníte, musíte jít tam, kde mají s touto společností smlouvu, jinak budete za lékařskou péči platit nehorázné sumy. To by mi ti chlápci nejspíš zapomněli sdělit a já, kdybych to podepsala, bych se dočkala nepříjemného překvapení.
Třeba to ale opravdu byli zástupci VZP a mysleli jen na má dobro, když mě přesvědčovali, abych se jim podepsala. Možné to je :-)))
