Jak jsem prožila 5. listopad

O tomhle musím napsat! Dneska odpoledne jsem se po docela dlouhé době jela podívat do Jinonic do školy. Plna elánu, protože konečně svítilo sluníčko, které mi na tváři vykouzlilo úsměv. Takže ani FHS jsem se nezalekla.

Na cestu jsem si vzala sbírku básní „Selected poems“ od Blakea Morrisona. Před několika týdny jsem si ji vypůjčila z knihovny. Vzala jsem si ji, protože mi v regále s anglickou literaturou v originále padla do oka jako první. Nicméně jsem příliš nepočítala s tím, že se jí prolouskám... A vida, možná se mi to povede. Četla jsem ji celou cestu metrem. Nejlépe je asi vystihne text ze zadu na obálce: Whether writing about politics and society, childhood, the Yorkshire or Suffolk landscape, gender, secrecy, love or death, Morrison’s vision renders he everyday remarkable and illuminates what frightens us with the psychological complexity of full-length fiction.

Přiznám se, že poezii jsem nikdy příliš nefandila. Tohle však bylo o lidech a mě to oslovilo.

Na proseminář k interpretaci textu jsem dorazila ještě včas. Paní profesorka tam ještě nebyla. Pro jistotu jsem se zeptala kolegyně sedící vedle mě, co se četlo minule. Dozvěděla jsem se, že vyučující dnes přijde o něco později, ale že nám poslala emailem materiály k přečtení a že budeme porovnávat Platóna a Aristotela. Ta holka měla před sebou veškeré texty, které se na prosemináři probíraly, a vypadala, že pilně studuje, tak jsem ji nechala. Dveře od učebny zůstaly otevřené, nejspíš na znamení toho, že přednáška ještě nezačala.

Pustila jsem si do uší Nirvanu a znovu jsem se začetla do Morrisonových básní. Ještě podotknu, že jsem o tomto člověku nikdy předtím neslyšela. A četla jsem a připadala jsem si úplně skvěle. Poprvé v životě mě skutečně oslovily básně a ještě k tomu básně v angličtině. Moc jsem si přála, abych byla na nějaké přednášce, kde bych je mohla s někým rozebrat. Chtěla bych o nich něco napsat.

Co se týče Aristotela a Platóna, zamyslela jsem se a zapátrala v paměti. Mlhavě se mi vybavilo, že Aristoteles byl Platónův žákem a vychovatel Alexandra Makedonského. Jinak jsem ty dva pustila z hlavy, měla jsem důležitější věci na práci.

Po třičtvrtěhodině pilného čtení jsem se rozhodla napsat smsku KlaPi: Ahoj :) hlasi se jedna basnickami okouzlena divka sedici v jedne ucebne na FHS. Profesorka ještě neprisla, ale poslala mail, ze prijde trochu pozdeji… Ale Proseminar uz je v pulce…:-P Pisu ti, protoze si tady ctu basnicky a hrozne bych je touzila s nekym rozebrat, nebo o nich neco napsat. Mit na to cas :D Ale překvapuju samu sebe: basne, navic anglicky-a me to bavi :D Btw, dneska jsem tu meli probirat rozdil mezi Platonem a Aristotelem-matne si vzpominam, ze A. byl zake P. a ze A. byl vychovatel Alexandra Makendonskeho :P Jo? (Zdroj-Byl jednou jeden obevitel, fr. kresleny serial) :D

Zpráva mi vyšla na pět sms a po jejím odeslání mě už ani Blake Morrison ani Kurt Cobain v učebně udržet nedokázali. Rozhodla jsem se vytratit, ostatně v učebně už mnoho lidí nezbývalo. Posbírala jsem své věci a šla jsem ke dveřím na opačné straně chodby než se chodí normálně. To bylo štěstí, protože přesně ve chvíli, kdy jsem je zavřela, se na druhé straně ozval klapot podpatků a bouchnutí dveří. Opatrně jsem dveře pootevřela, abych mohla zhodnotit situaci. Zjistila jsem, že dveře od učebny jsou zavřené. Paní profesorka nejspíš právě dorazila.

Měla jsem se vrátit? Vždyť proseminář podle rozvrhu končil za 25 minut. A mě se nechtělo jít zpátky! Tak jsem seběhla po schodech dolů. A byla jsem volná. Volná!

Venku se ještě pořád trochu usmívalo sluníčko. Pohlédla jsem na tři sněhobílé vily stojící na protějším kopci. V jedné z nich jsem jako dvouleté dítě s rodiči bydlela. Rozhodla jsem se jít se tam podívat. Nebylo to moc daleko. Udělala jsem si hezkou procházku po Jinonicích. Slunečné podzimní odpoledne, barevné stromy, svěží vzduch. Moc jsem si to užila.

U vily jsem strávila pár nostalgických minut. Na pár momentů ze života v ní jsem si vzpomněla. Byla jsem tehdy však velice malá, takže se mi vybavily pouze útržky. Třeba mlhavá vzpomínka na starou paní Kapitánovou, která mi dala takové dva maličké jehelníčky ve tvaru dřeváků. To místo mi rozhodně přišlo povědomé, jako bych tam trochu patřila.Tehdy to byla obytná vila s několika bytovými jednotkami, dnes tam sídlí pár lékařských ordinací a nějaký diplomat. Konec nostalgie.

V té době mi přišla odpověd od KlaPinky: Nazdar basnirko, to bych do Tebe teda nerekla J Ja proti basnim vcelku nic nemam, klidne bych je s Tebou i rozebrala, a zvlast ty anglicky jsou extra libozvucny :) Zrovna jsem opustila Klementinum, kde som si prepisovala z Kulturneho zivota z roku 1960 odbornu strankovu recenziu na Nezvalovu zbierku Nedokoncena, na kteru mam napisat 6-10 strankovu seminarku.

Zkrátka a dobře existuje milion způsobů, jak strávit takové pěkné podzimní odpoledne. Někdo se jen tak potlouká venku, jiný pilně studuje v knihovně, až z toho začne psát smsky ve slovenštině. Já jsem ráda, že jsem se na proseminář vykašlala a šla jsem se projít, Klára má zase radost, že udělala něco do školy. Tak to má být!