Vítejte na mém blogu!

V jeden deštivý říjnový pátek jsme se s KlaPi sešly v kavárně Starbuck’s v Palladiu. Jednak obě zbožňujeme kafe, za druhé mi Klárka slíbila pomoc při zařizování blogu.

Ale hlavně Starbuck’s! Pro dvě chudé studentky je to téměř svátek strávit volné dopoledne s notebookem ve drahé kavárně. No dobře, co je pro jednoho téměř nedostižný sen, pro ostatní znamená běžná místo pro rutinní firemní jednání, či posezení s přáteli.

Proč jsem se rozhodla založit si blog? Už dlouho jsem ho chtěla mít. Záviděla jsem KlaPi ten její. Protože ona píše úžasně. Ale především mě od malička bavilo psát a chci mít nějak zaznamenané to, co se děje v mém životě a s někým se o to podělit.

Nejdřív jsme si objednaly kafe. Už si nepamatuju jaké přesně, ale na tu nadýchanou pěnu, která se po oslazení hnědým cukrem zbarvila do karamelova, zapomenout nemůžu. Prostě pohádka! Dobře, přiznávám, že jsem pitím kafe posedlá víc, než je zdrávo.

V půlce kafe KlaPi zapnula notebook a mohly jsme se pustit do tvorby mého blogu. Nejprve mi ukázala ten svůj, který už znám, protože si na něm tu a tam něco přečtu. Potom jsem si založila email na Googlu, což je podmínkou pro vytvoření blogu na www.blogger.com. Pro svůj blog jsem spontánně vymyslela název, který o mě hodně vypovídá. Kláru jsem tím skutečně rozesmála. :D

Blog byl vytvořen, stačilo najít nějakou šablonu pro vzled z www.deluxetemplates.com. . Vložily jsme první experimentální příspěvek. Naši debatu na ICQ o knize a filmu „Milenci a vrazi“.

To se událo téměř před čtyřmi týdny. Už bych mohla pomalu začít s blogováním, ne?

Co bude dál s tímhle blogem, je už čistě na mě. Snad to tu bude časem vypadat celkem k světu. Doufám, že se vám tu bude líbit. A Tobě, má nejdražší KlaPinko, děkuju za pomoc. :*