Tohle mě zvedlo ze židle
Napsáno v sobotu 24. listopadu 2009.
Dnes se mi stalo něco, co mě skutečně zvedlo ze židle. Doslova.
Začnu pěkně po pořádku. Nedávno jsem složila maturitu na osmiletém gymanáziu Špitálská. Jak možná víte, maturitní zkouška ze všeobecně zaměřené střední školy však nemá pro budoucí profesní uplatnění význam, a je tudíž nevyhnutelné vzdělávat se dál. V ideálním případě na vysoké škole.
Podala jsem si tři přihlášky: na Anglikanistiku-amerikanistiku na Filosfické fakultě, na Žurnalistiku na Fakultě sociálních věd a třetí na Fakultu humanitních studií (FHS). Má vysněná škola je ta první, ta druhá by také byla skvělá a tu poslední jsem si dala jako zálohu, stejně jako hodně mých kamarádů. A jak už to na světě chodí, nechtěla jsem na ni, a proto jsem se tam jako na jedinou dostala. Nejdřív jsem měla radost. Aspoň někam na nějakou „vejšku” mě vzali! Jak se ale blížil začátek školy, stale víc a víc jsem si uvědomovala, že jsem asi tak trošku v háji. (Přesněji řečeno v Jinonicích…)
V září proběhl nejprve zápis a posléze i „Letní škola FHS“, kde nám sdělili spoustu užitečných informací o studiu. A snažili se nás pro studium i pozitivně naladit. V podstatě se jim to v mém případě docela povedlo.
Dozvěděli jsme se, že tato škola klade důraz na tzv. „liberální způsob studia“. Což znamená minimální počet předmětů z povinného společného základu a zbytek si studenti zvolí ze všech možných i nemožných přednášek a seminářů podle sebe. Jedná se o tzv. povinně volitelné předměty a nabídka je skutečně pestrá od studia angličtiny, přes divadlo až po pěvecký soubor
Ve své podstatě musí tato myšlenka zaujme snad každého. Moc hezké, že? Vlastně toho po vás ve škole moc nechtějí a věnujete se převážně tomu, co vás opravdu baví. Kdo by to nechtěl? Zkoušky spočívají v tom, že si nastudujete několik mnohasetstránkových knížek. Do školy vlastně chodit téměř nemusíte, stačí se jen připravit na zkoušky. Máte spoustu volného času na studium. Hotová utopie, že ano? Praxe je samozřejmě o dost jiná. Volný čas většina studentů věnuje zábavě. Nejčastěji chození do hospody. Ale velká část i pracuje. Ne, že bych tu volnou zábavu odsuzovala, i já se volně bavím, ačkoliv ne právě v hospodě. Ale víceméně dělám, co chci. Jenom FHS se to moc netýká.
Co tedy po nás chtějí? V prvním semestru nás čekají tři atesty z povinných úvodů společenskovědního základu: ekonomie, psychologie a sociologie. Připravit se na jeden atest vyžaduje nastudovat si knihu o rozsahu přibližně 700 stránek. Je to vlastně logické, protože se předpokládá, že pro spoustu lidí to bude úkol nad jejich síly. Nesloží zkoušku a nedostanou se do letního semestru. Kromě těchto tří je tu ještě tzv. Proseminář k interpretaci textu, kde si čteme filosofické texty, dále si každý student zvolil povinně volitelné přednášky podle své volby. Do konce prvního semestru je nutné nastřádat alespoň 30 kreditů.
Na začátku semestru nám dali vybrat, jestli na ony tři povinné úvody budeme chodit každý pátek do školy, nebo jestli se zapíšeme do tzv. blokových kurzů. To by znamenalo, že by se obsah všech pátečních přednášek z daného předmětu „nalil“ do studentů během jedné neděle a dvou sobot. Do školy bychom tak šli pouze třikrát, místo vysedávání ve škole v pátek.
Ovšemže jsem se radši zapsala na ty blokové kurzy. Ve Studentském informačním systému jsme se dozvěděla, že se dnes, tedy v sobotu 24/10/2009 se od 9:00 do 16:00, koná blokový kurz úvodu do sociologie. Popravdě řečeno jsem to s včasným příchodem zase až tak nehrotila, protože minulou neděli se konal kurz úvodu do psychologie a nepřišlo mi, že sem se dozvěděla něco užitečného. A kdo by v sobotu ráno spěchal do školy, kam mu to trvá téměř třičtvrtě hodiny? Dorazila jsem tedy až půl hodiny po začátku.
Lepší by snad bylo říct „po předpokládaném začátku”. Jelikož jsem přišla do přednáškového sálu plného studentů, kde však očividně chyběl přednášející profesor, nebo jakákoliv kompetentní osoba, která by nám sdělila, co se děje. Nezbylo než čekat.
Něco po desáté vešel do sálu jakýsi muž, patrně zaměstnanec fakulty, a zeptal se, jestli někdo nemá číslo na profesora, který měl přednášet a jestli by mu někdo z nás nezavolal. Nedělám si legraci, bylo to skutečně tak. Slušně řečeno, nejspíš mají v organizaci přednášek pěkný zmatek. A proč shání číslo na přednášecího u studentů?
Většina studentů, včetně mě, si oblékla kabáty a chystala se k odchodu. Ve vrátnici jsme se zastavili, protože se tam jeden kolega student pokoušel dovolat nějaké té kompetentní osobě. Nebo dokonce panu profesorovi? Brzy se rozneslo, že do půl hodiny profesor přijde. Ti, kteří ještě neodešli se tedy vrátili do sálu.
V jedenáct přišel docela sympaticky a seriózně vypadající pan profesor. Začal se zmateně omlouvat, že došlo k omylu a on nevěděl, že má dnes přednášku. Prý jej informovali, že se přesouvá na listopad. V okamžiku se na něj sesypala útočná slova rozhořčených studentů plná otázek a výčitek. Nás přece nikdo neinformoval! Profesor se hájil, že za to nemůže. Skutečně nemohl, ale dav naštvaných studentů potřeboval označit nějakého viníka. Naštěstí se shromáždění nezvrhlo ve veřejné lynčování a profesor slíbil, že o tomto pochybení informuje garanty studia. Zároveň ale prohlásil, že na případnou přednášky není připraven, ale že se pokusí “aspoň oživit nějaké prezentace v Powerpointu”.
Na oživování těch starých prezentací už jsem zvědavá nebyla. Dnes už jsem se pobavila dost. Více lidí očividně sdílelo tento názor. Stejně jako já se zvedli jsme ze židle a odjeli domů, nebo na kolej. Já jsem tam potkala jednu známou, tak jsem kus cesty jela s ní.
Chudáci především studenti, kteří nejsou z Prahy a nemohli jet kvůli dnešnímu kurzu domů.
Dodatek: Když jsem tento článek asi po třech týdnech upravovala, už jsem věděla, že si profesor původní datum přednášky přeškrtl ve svém diáři a přesunul na listopad. Na vině prý byla změna vedení oboru a všelijaké zmatky. Ať za to může kdokoliv, nebo cokoliv, tato událost velmi podkopala již beztak slabou důvěru ve FHS.
Napsáno v sobotu 24. listopadu 2009.
Dnes se mi stalo něco, co mě skutečně zvedlo ze židle. Doslova.
Začnu pěkně po pořádku. Nedávno jsem složila maturitu na osmiletém gymanáziu Špitálská. Jak možná víte, maturitní zkouška ze všeobecně zaměřené střední školy však nemá pro budoucí profesní uplatnění význam, a je tudíž nevyhnutelné vzdělávat se dál. V ideálním případě na vysoké škole.
Podala jsem si tři přihlášky: na Anglikanistiku-amerikanistiku na Filosfické fakultě, na Žurnalistiku na Fakultě sociálních věd a třetí na Fakultu humanitních studií (FHS). Má vysněná škola je ta první, ta druhá by také byla skvělá a tu poslední jsem si dala jako zálohu, stejně jako hodně mých kamarádů. A jak už to na světě chodí, nechtěla jsem na ni, a proto jsem se tam jako na jedinou dostala. Nejdřív jsem měla radost. Aspoň někam na nějakou „vejšku” mě vzali! Jak se ale blížil začátek školy, stale víc a víc jsem si uvědomovala, že jsem asi tak trošku v háji. (Přesněji řečeno v Jinonicích…)
V září proběhl nejprve zápis a posléze i „Letní škola FHS“, kde nám sdělili spoustu užitečných informací o studiu. A snažili se nás pro studium i pozitivně naladit. V podstatě se jim to v mém případě docela povedlo.
Dozvěděli jsme se, že tato škola klade důraz na tzv. „liberální způsob studia“. Což znamená minimální počet předmětů z povinného společného základu a zbytek si studenti zvolí ze všech možných i nemožných přednášek a seminářů podle sebe. Jedná se o tzv. povinně volitelné předměty a nabídka je skutečně pestrá od studia angličtiny, přes divadlo až po pěvecký soubor
Ve své podstatě musí tato myšlenka zaujme snad každého. Moc hezké, že? Vlastně toho po vás ve škole moc nechtějí a věnujete se převážně tomu, co vás opravdu baví. Kdo by to nechtěl? Zkoušky spočívají v tom, že si nastudujete několik mnohasetstránkových knížek. Do školy vlastně chodit téměř nemusíte, stačí se jen připravit na zkoušky. Máte spoustu volného času na studium. Hotová utopie, že ano? Praxe je samozřejmě o dost jiná. Volný čas většina studentů věnuje zábavě. Nejčastěji chození do hospody. Ale velká část i pracuje. Ne, že bych tu volnou zábavu odsuzovala, i já se volně bavím, ačkoliv ne právě v hospodě. Ale víceméně dělám, co chci. Jenom FHS se to moc netýká.
Co tedy po nás chtějí? V prvním semestru nás čekají tři atesty z povinných úvodů společenskovědního základu: ekonomie, psychologie a sociologie. Připravit se na jeden atest vyžaduje nastudovat si knihu o rozsahu přibližně 700 stránek. Je to vlastně logické, protože se předpokládá, že pro spoustu lidí to bude úkol nad jejich síly. Nesloží zkoušku a nedostanou se do letního semestru. Kromě těchto tří je tu ještě tzv. Proseminář k interpretaci textu, kde si čteme filosofické texty, dále si každý student zvolil povinně volitelné přednášky podle své volby. Do konce prvního semestru je nutné nastřádat alespoň 30 kreditů.
Na začátku semestru nám dali vybrat, jestli na ony tři povinné úvody budeme chodit každý pátek do školy, nebo jestli se zapíšeme do tzv. blokových kurzů. To by znamenalo, že by se obsah všech pátečních přednášek z daného předmětu „nalil“ do studentů během jedné neděle a dvou sobot. Do školy bychom tak šli pouze třikrát, místo vysedávání ve škole v pátek.
Ovšemže jsem se radši zapsala na ty blokové kurzy. Ve Studentském informačním systému jsme se dozvěděla, že se dnes, tedy v sobotu 24/10/2009 se od 9:00 do 16:00, koná blokový kurz úvodu do sociologie. Popravdě řečeno jsem to s včasným příchodem zase až tak nehrotila, protože minulou neděli se konal kurz úvodu do psychologie a nepřišlo mi, že sem se dozvěděla něco užitečného. A kdo by v sobotu ráno spěchal do školy, kam mu to trvá téměř třičtvrtě hodiny? Dorazila jsem tedy až půl hodiny po začátku.
Lepší by snad bylo říct „po předpokládaném začátku”. Jelikož jsem přišla do přednáškového sálu plného studentů, kde však očividně chyběl přednášející profesor, nebo jakákoliv kompetentní osoba, která by nám sdělila, co se děje. Nezbylo než čekat.
Něco po desáté vešel do sálu jakýsi muž, patrně zaměstnanec fakulty, a zeptal se, jestli někdo nemá číslo na profesora, který měl přednášet a jestli by mu někdo z nás nezavolal. Nedělám si legraci, bylo to skutečně tak. Slušně řečeno, nejspíš mají v organizaci přednášek pěkný zmatek. A proč shání číslo na přednášecího u studentů?
Většina studentů, včetně mě, si oblékla kabáty a chystala se k odchodu. Ve vrátnici jsme se zastavili, protože se tam jeden kolega student pokoušel dovolat nějaké té kompetentní osobě. Nebo dokonce panu profesorovi? Brzy se rozneslo, že do půl hodiny profesor přijde. Ti, kteří ještě neodešli se tedy vrátili do sálu.
V jedenáct přišel docela sympaticky a seriózně vypadající pan profesor. Začal se zmateně omlouvat, že došlo k omylu a on nevěděl, že má dnes přednášku. Prý jej informovali, že se přesouvá na listopad. V okamžiku se na něj sesypala útočná slova rozhořčených studentů plná otázek a výčitek. Nás přece nikdo neinformoval! Profesor se hájil, že za to nemůže. Skutečně nemohl, ale dav naštvaných studentů potřeboval označit nějakého viníka. Naštěstí se shromáždění nezvrhlo ve veřejné lynčování a profesor slíbil, že o tomto pochybení informuje garanty studia. Zároveň ale prohlásil, že na případnou přednášky není připraven, ale že se pokusí “aspoň oživit nějaké prezentace v Powerpointu”.
Na oživování těch starých prezentací už jsem zvědavá nebyla. Dnes už jsem se pobavila dost. Více lidí očividně sdílelo tento názor. Stejně jako já se zvedli jsme ze židle a odjeli domů, nebo na kolej. Já jsem tam potkala jednu známou, tak jsem kus cesty jela s ní.
Chudáci především studenti, kteří nejsou z Prahy a nemohli jet kvůli dnešnímu kurzu domů.
Dodatek: Když jsem tento článek asi po třech týdnech upravovala, už jsem věděla, že si profesor původní datum přednášky přeškrtl ve svém diáři a přesunul na listopad. Na vině prý byla změna vedení oboru a všelijaké zmatky. Ať za to může kdokoliv, nebo cokoliv, tato událost velmi podkopala již beztak slabou důvěru ve FHS.
Žádné komentáře:
Okomentovat