Koukám, že jsem na blog neměla už skoro měsíc čas

Dneska jsem oficiálně přišla o status studenta na Karlově univerzitě v Praze. Věděla jsem, že se to stane a vlastně jsm si to tak naplánovala už dávno. Mám opravdu velké štěstí, že se mi už před měsícem podařilo najít práci. Či spíše si mě ona práce našla sama.

Na lednovém plese se mě má bývala spolužačka Petra zeptala, jestli bych nechtěla brigádu v O2, na tři dny v týdnu, 5-6 hodin denně a že bych tam navíc mohla chodit, jak bych chtěla. To se mi líbilo, a proto jsem se rozhodla jít do toho. Až později jsem se dozvěděla, že výraz "chodit, jak bys chtěla" byl míněn doslova doslovně - v noci, o víkendu... Ale stejně budu nejčastěni chodit přes den. I když, uvidíme...

Nejdřív jsem tedy byla jako brigádník. Jenže jsem si zjistila, že jako budoucí nestudent bych buď 1) musela mít práci, nebo 2) měla povinnost jít na pracovní úřad. Tak jako tak bych stejně musela platit zdravotní a sociální pojištění, jako každý. S druhou variantou jsem počítala vlastněn už od konce září. Když se mi ale naskytla možnost, abych v O2 zůstala na plný úvazek, neváhala jsem ani minutu. A tak už nejsem student, ale řadový zaměstnanec. Alespoň do konce června. Od září, doufám, začnu zase studovat. Tentokrát na škole, kde se budeme skutečně něco učit. Co budu dělat mezitím, je ve hvězdách.

Protože se mi však nelíbí status "zaměstnanec" (ještě se tak necítím, přijdu si na to hrozně mladá), budu odteďka říkat, že jsem "umělkyně". To může být každý, ať už mu to něco vydělává, nebo ne. Hraju na kytaru a kreslím. A o tom to je. Jsem umělkyně!