Hory – cesta tam a zase zpátky a ještě něco navíc

Tak a jsem zpátky v Praze. Ty čtyři dny na horách byly báječné. Vlastně mi to přišlo jako daleko delší doba. Jsem tak šťastná, že jsem mohla strávit trochu času s několika bývalými spolužáky a třemi dalšími skvělými lidmi. Bydleli jsme v Rejdicích v chatě Morávka přímo u sjezdovky. Areál to byl malý, ale na svahu byla spousta skokánků a jiných atrakcí, takže jsem se na nich dosyta vyřádila a taky se párkrát slušně vymlátila.  Sjezdovka nebyla žádná extra třída, ale dalo se na ní pěkně a bez námahy lyžovat.

Tam jsme jeli v sobotu autobusem se Štěpánem, Terkou a Michalem a Míša s Kabelem v autě. Musím Kabela pochválit, jak to všechno perfektně zařídil a obdivuju ho za to, že nám všem dělal šoféra. Na tom sněhu se nejezdí dobře.

Na tyhle jarňáky budu moc ráda vzpomínat!

***

Do Prahy jsem  dorazila v úterý odpoledne. Sama samotinká, ostatní ještě zůstali na horách. Jen tak tak jsem stihla Flirt Dance, kam chodíme s Klárou a tentokrát si přišla zatancovat i Sylva.

Po Flirtu jsme se Sylvinkou zašly na kafe. Mluvily jsme o všem možném od náboženství až po světovou literaturu. Sylva se minulý rok stejně jako já moc chtěla dostat na anglistiku-amerikanistiku. Teďka studuje bohemistiku a je vcelku spokojená. Chce tam zůstat, ale aspoň mi poskytla spoustu užitečných rad k letošním zkouškám.

Poslední dobou jsem měla pocit, že už o knížkách, které jsem kdysi četla nic nevím, ale Sylva mi pomohla uvědomit si, že to se mnou ještě není tak zlé.  Doporučila mi taky přečíst si „Jih proti severu“ od Margaret Mitchell, knížku, kterou jsem před více než rokem dostala od souseda. Už se na ní moc těším.

***

Doma jsem si pak uvědomila, že jedna z nejlepších věcí na celých těch čtyřech dnech byla ta úplná izolace od domova a vůbec od rodičů. Někdy je nejlepší se sbalit a zmizet někam pryč.