Půlka ledna za námi. Máme tu nový kalendářní rok. Pro mě osobně byl ten předcházející jednoznačně úspěšný. Nepotkala mě žádná větší nemoc ani žádné rány osudu s trvalými následky. I moje rodina se měla dobře. Na kamarády si také nemohu stěžovat. Rok 2009 pro mě vždycky zůstane rokem, na který budu vzpomínat s úsměvem.
Téměř celou jeho první polovinu jsem strávila jako studentka maturitního ročníku na gymnáziu Špitálská, které pro mě navždycky bude znamenat něco jako druhý domov. Co je na tom divného? Vždyť jsem tam strávila 8 let. Dospívala jsem na této škole společně se skvělými spolužáky pod vedením báječných profesorů. Nebyla nouze o nezapomenutelné zážitky. Zvláště pak septima a oktáva stály za to. Akce jako Terezín, Švédsko, Řecko, Alpy, nebo školní výlety s naší třídní paní profesorkou Musálkovou. Nebo jenom „pouhé“ chození do hospod a do čajoven s mými drahými spolužáky. To všechno mělo svoje kouzlo.
Při pohledu do zpětného zrcátka, byl ten poslední půlrok před maturitou báječný. Ale uběhl strašně rychle. Tehdy se nám všem ale zdálo, že to snad nikdy neskončí. Školy už jsme měli pokrk a zoufale jsme chtěli pryč. I tak se mi ale zdá, jako bychom v lednu na maturitním plese nasedli na vozík horské dráhy, který se okamžitě rozjel závratnou rychlostí. Maturiťák - startujeme. Poslední zvonění – pozor, za chvíli budeme vystupovat. Maturita byla najednou tady. Přímo před námi. A najednou to celé bylo za námi. Horská dráha nás vysadila a získali jsme maturitní vysvědčení. Možná, že by se celý gympl dam přirovnat k návštěvě lunaparku. Někdy nahoře a hned zas dole, jako na houpačce. Jindy zase v domě hrůzy z písemek a zkoušení. Občas se zaláskovanou hlavou v oblacích jako na obřím kole. Snad chápete, co tím myslím. Lunapark, kde jsme se mohli víceméně bezstarostně bavit. Teď na nás za jeho branami čeká skutečný život.
Po maturitě přišly skoro čtyři měsíce volna. Každý ho strávil různě. Já se podívala s babičkou na Slovensko, jela jsem na čundr, na dva tábory, trochu jsem pracovala, ale hlavně si užívala té euforie z nově nabyté svobody. Mnoho lidí mi v té době řeklo, že právě prožívám nejkrásnější období života. Možná ano, možná ne. Každopádně to bylo opravdu krásné období. Cestování, posezení s kamarády a vodní dýmkou pod stromem v parku a hlavně to plánování všech těch skvělých věcí, které nás teď čekají.
Ale nic netrvá věčně a o prázdninách a bezstarostných chvílích nicnedělání to platí dvojnásob. Přišel konec září a s ním i začátek prvního semestru na vysokých školách. Jsem ráda, že se valná většina lidí, které znám, dostala tam, kam chtěla. Těm jiným, mezi které patřím i já, se to podaří tentokrát.
Mám radost, že se spolužáky z gymplu se pořád vídáme docela často. Přestože jsme se rozutekli do všech směrů. Já vím, máme teprve půl roku po maturitě a těžko říct, jestli tato přátelství ze střední školy vydrží i do budoucna. Jde o to, co je teď, protože tu právě bilancuju loňský rok.
Na závěr ještě jedno malé shrnutí: ples, příprava na maturitu, maturita, prázdniny po maturitě, vysoká škola a mezitím spousta chvil s kamarády u kafe, v hospodě, po čajovnách, pod stromem, na stromě a podobně.
Loučím se s rokem 2009, který se mě osobně vydařil. Jsem zvědavá, jaký bude tento rok.
Téměř celou jeho první polovinu jsem strávila jako studentka maturitního ročníku na gymnáziu Špitálská, které pro mě navždycky bude znamenat něco jako druhý domov. Co je na tom divného? Vždyť jsem tam strávila 8 let. Dospívala jsem na této škole společně se skvělými spolužáky pod vedením báječných profesorů. Nebyla nouze o nezapomenutelné zážitky. Zvláště pak septima a oktáva stály za to. Akce jako Terezín, Švédsko, Řecko, Alpy, nebo školní výlety s naší třídní paní profesorkou Musálkovou. Nebo jenom „pouhé“ chození do hospod a do čajoven s mými drahými spolužáky. To všechno mělo svoje kouzlo.
Při pohledu do zpětného zrcátka, byl ten poslední půlrok před maturitou báječný. Ale uběhl strašně rychle. Tehdy se nám všem ale zdálo, že to snad nikdy neskončí. Školy už jsme měli pokrk a zoufale jsme chtěli pryč. I tak se mi ale zdá, jako bychom v lednu na maturitním plese nasedli na vozík horské dráhy, který se okamžitě rozjel závratnou rychlostí. Maturiťák - startujeme. Poslední zvonění – pozor, za chvíli budeme vystupovat. Maturita byla najednou tady. Přímo před námi. A najednou to celé bylo za námi. Horská dráha nás vysadila a získali jsme maturitní vysvědčení. Možná, že by se celý gympl dam přirovnat k návštěvě lunaparku. Někdy nahoře a hned zas dole, jako na houpačce. Jindy zase v domě hrůzy z písemek a zkoušení. Občas se zaláskovanou hlavou v oblacích jako na obřím kole. Snad chápete, co tím myslím. Lunapark, kde jsme se mohli víceméně bezstarostně bavit. Teď na nás za jeho branami čeká skutečný život.
Po maturitě přišly skoro čtyři měsíce volna. Každý ho strávil různě. Já se podívala s babičkou na Slovensko, jela jsem na čundr, na dva tábory, trochu jsem pracovala, ale hlavně si užívala té euforie z nově nabyté svobody. Mnoho lidí mi v té době řeklo, že právě prožívám nejkrásnější období života. Možná ano, možná ne. Každopádně to bylo opravdu krásné období. Cestování, posezení s kamarády a vodní dýmkou pod stromem v parku a hlavně to plánování všech těch skvělých věcí, které nás teď čekají.
Ale nic netrvá věčně a o prázdninách a bezstarostných chvílích nicnedělání to platí dvojnásob. Přišel konec září a s ním i začátek prvního semestru na vysokých školách. Jsem ráda, že se valná většina lidí, které znám, dostala tam, kam chtěla. Těm jiným, mezi které patřím i já, se to podaří tentokrát.
Mám radost, že se spolužáky z gymplu se pořád vídáme docela často. Přestože jsme se rozutekli do všech směrů. Já vím, máme teprve půl roku po maturitě a těžko říct, jestli tato přátelství ze střední školy vydrží i do budoucna. Jde o to, co je teď, protože tu právě bilancuju loňský rok.
Na závěr ještě jedno malé shrnutí: ples, příprava na maturitu, maturita, prázdniny po maturitě, vysoká škola a mezitím spousta chvil s kamarády u kafe, v hospodě, po čajovnách, pod stromem, na stromě a podobně.
Loučím se s rokem 2009, který se mě osobně vydařil. Jsem zvědavá, jaký bude tento rok.
1 komentář:
To jsem ráda, že na něj tak hezky vzpomínáš :) a to přirovnání k lunaparku je přesné, taky jsem to tak cítila ;)
Okomentovat