Alpy (10 – 13. 12. 2009)

V prosinci jsem už potřetí vyrazila na tři dny lyžovat do Rakouských Alp s Gymnáziem Špitálská, mojí teď již bývalou školo. I tentokrát jela moje spolužačka Verča Dobrová, takže jsme mohly probrat, co se od maturity změnilo a vyměnit si novinky o našich kamarádech, které už nevídáme tak často.
Odjížděli jsme ve čtvrtek 10. prosince těsně před půlnocí. Cesta k našemu hotelu Unterwicht v Maishofenu trvala celou noc. Na místo jsme dorazili přibližně v sedm ráno. Museli jsme se rychle probrat a převléknout se na pokojích do lyžařského. V půl deváté nás autobus odvezl k lanovce.
Pravda, vypadá to docela drsně jet na lyže na celý den po nevalném spánku v autobuse, ale nějak se to vždycky zvládne. Touha zalyžovat si je asi silnější.
Lyžování bylo skvělé. Sice moc neznám české hory, s tátou jsme jezdili jen do Jeseníků a párkrát jsem lyžovala v Jizerských horách, ale soudím, že lyžování v Alpách se hned tak něco nevyrovná. (Sorry, Makovice Vysypaná…) Sjezdovky tam jsou tam většinou dlouhé a široké, místy prudké, jindy téměř rovné, s boulemi i bez nich. Kvůli nedostatku sněhu fungovalo méně sjezdovek než v minulých letech, ale i tak bylo lyžování krásně vyčerpávající.
S počasím už to bylo horší. Celé tři dny jsme čekali, až vyleze sluníčko. Nakonec se ukázalo až poslední den a to asi jen na hodinu, pak se zase rychlo schovalo za mraky a začalo sněžit. Sníh padal prakticky neustále, ale horší byla mlha. Opravdu hodně nepříjemný byl umělý sníh ze sněhových děl. Jsou to vlastně drobné ostré krystalky ledu . Řežou. Pokaždé to bylo jako ledová sprcha. Studený nepříjemný peeling. Nicméně vydržet se to dalo.
Večery v Alpách patří tradičně zábavě. Navzdory tomu, že jsme všichni unavení a v městečku Maishofen není na výběr moc míst, kam se dá zajít, nejdeme hned po večeři spát. Nikdy s Verčou nevynecháme návštěvu „Dicka“. To je místní obchod. Oficiálně „Spar Dick“ a prodává tam Frau Dick. Takže v městečku je prostě všechno „dick“. Na náměstíčku před „Dickem“ stojí takové velice skromné vánoční trhy, kde prodávají horkou medovinu, svařák a jiné lahodné věci. S Káťou a Radkou, dalšími bývalými studentkami Gymnázia Špitálská, jsme si daly svařák - dokonce dvakrát. Byl moc dobrý. Pro nás Čechy bylo naprosto nezvyklé, že nám nápoj nalili do porcelánových hrnků. Po vychutnání si lahodného svařáku jsme je zase s úplnou samozřejmostí vrátili do stánku. To je velký rozdíl oproti Česku, kde by cokoliv bylo okamžitě ukradeno.
Ani Rakousko ovšem není dokonalým rájem na zemi. Druhý večer, když jsme šly z nákupu, pouštěly na nás nějaké děti silvestrovské raketky. Jedna z nich mě opravdu zasáhla. Naštěstí jsem měla bundu. Mě ani bundě se nic nestalo, ale naštvalo mě to, a proto jsem jim šla svou lámanou němčinou vynadat. Ti kluci, mohlo jim být tak 10, vyděšeně zírali a omlouvali se. I tak jsem jim zbylé rachejtle zabavila.
Později téhož večera jsme my, bývalý studenti, vyrazili na místní diskotéku. Pěkně jsme si zatancovali a zasmáli se tanečnímu umu některých místních. Na parketu se k nám totiž přidali podnapilí Rakušané trsající podle „nejnovějších trendů”. Čas se tam zastavil už hodně dávno.

Musím říct, že do Alp jsem se opravdu těšila a nezklamaly mě. Doufám, že budu moci jet i za rok.