Původně jsem to sem opravdu chtěla přidat hned po napsání....

Milý Deníčku…

Opravdu už si připadám, jako bych si sem psala deník. Ale co na tom – vždyť „blog“ je vlastně složenina dvou slov: „web“ a „log“, takže blog je vlastně takový deníček po síti.

Značnou část tohoto víkendu jsem „věnovala umění“. Ano, chvíli jsem si připadala jako umělkyně. Začalo to tím, že jsem nakreslila dva obrázky.  Na obou byly kočky a oba byly obkreslené z něčeho, co mě zaujalo. Ten první, z výlohy jednoho obchodu na Václavském náměstí, byl černobílý a inspirovaný šedesátými léty, obrázek číslo dvě byl jsem obkreslila z obalu knížky „Breakfast at Tiffany’s” . Holly Golightley na něm seděla se svým kocourem.

Kreslení mě přivedlo k tomu, abych si zase jednou vytiskla  pár fotek na naší nové černobílé tiskárně a přizdobila s nimi byt. Toho, kdo mě již někdy poctil svou návštěvou, fotky nalepené na stěnách a na lednici možná lehce šokovaly.  Moje domácí galerie čítá všecko možné i nemožné plakáty mých oblíbených skupin počínaje, fotkami kamarádů konče. A mě se to líbí. Je to jeden z nejlepších způsobů, jak si vyzdobit byt.

Když jsem vytiskla fotky, napadlo mě trochu si zaexperimentovat. A tak jsem objevila „pop art“. No, vlastně to byl spíš Andy Warhole o nějakých těch padesát let před mnou, ale dnes jsem ho objevila já pro sebe.  Abych to zkrátila, na lednici nám teď visí přibližně tohle:

Bohužel nemám barevnou tiskárnu, tak jsem musela tisknout černobíle a pak přišly na řadu pastelky.

Výsledek, doufám, stojí za to. Ale největší radost mám z toho, že jsem za tento víkend udělala něco, z čeho budu mít radost ještě dlouho. Propadla jsem kouzlu pop artu!!!!!

7/3/2010