Začalo to vlastně vcelku nevinně. V metru na stanici Pražského povstání je obrovská upoutávka na nějakou akci související s Beatles - Opening Concert "Beatles Night" v podání orchestru v Obecním domě. Každý den jezdím kolem, ale stejně jsem dosud nezaregistrovala, co je to za akci. Naštstí je tu strýček Google. Nejvíc mě na tom billboardu upoutaly obrovské černobílé obličeje mých čtyř hrdinů z mých mladých let. Dále jsem tyto xichtíky viděla na čísi tašce. Zkrátka jsem zatoužila to tom, taky mít tuhle čtyřku v popartovém provedené. Ne, že bych jejich obrázků snad měla doma málo. Nedávno jsme jich se sestrou napočítaly po celém bytě 11. Ale to už teď neplatí.
Věděla jsem, že tyto obličeje pocházejí z obálky desky „A Hard Days Night“, ale celý večer mi zabralo, než jsem našla ty čtyři pravé. Pak už zbývalo jen zadat příkaz „Vytvořit plakát“ v nejnovější verzi kreslícího programu Gimp, který je mimochodem verze od verze horší a horší, ala zase je legálně zdarma. Tato funkce odstranila všechny barvy až z Beatlesáků zbyly jen černé hlavy s bílými konturami. Moc pěkné a připomíná to 60. Léta, což bylo mým cílem. Vytiskla jsem je a pozadí vykreslila výraznými barvami. Nakonec jsem je rozvěsila u ségry v pokoji, stejně jako x fotek mých kamarádů.
Když se sestra následujícího dne vrátila, zjistila, že v JEJÍM pokoji zase visí MÉ fotky. Jenže já svůj pokoj nemám, takže se s nimi musí smířit. Co se jí líbilo, byly pop artové obrázky Beatles, její, zdá se, nejoblíbenější skupiny.
Další den se vymluvila, že je jí zla a nemůže do školy. Odpoledne po návratu domů z práce jsem zase koukala já. Půlka stěny nad její postelí byla polepena jejími novými popartovými obrázky. Nejčastěji plagiáty Andyho Warhola – Jackie Kennedy modrá a zelená, slavný Banán, Marilyn… dále tam hýřiy barvami Mickeymouse a nějací komixáci. Úplně nahoře na čestném méstě viseli sestřini nový popartoví Beatles – barevné půlky jejich obličejů na A4. Krása na pohled. I přesto, že to jsou je kolorované obrázky z černobílé tiskárny. K ségřiným stávajícím černobílým Marlonům, Hendrixům a 3 Sezonám v pekle se barevné akcenty skvěle hodí.
20/3/2010
Jenže zatím jsem se pop artům nevěnovala. Od té doby, co jsem nastoupila do práce jsem se vlastně nezabývala ničím, co mám ráda. Snažím se teď hlavně připravovat na přijímačky. Na konci června mi končí v Telefónice smlouva a už teď mě to tam tak štve, že ji nebudu obnovovat - pokud mě dřív nevyhodí sami. Ne, že bych byla líná pracovat. Ona tam totiž žádná práce, kterou by mi mohli přidělit, většinou není. Proto většinu času hypnotizuju hodinky a snažím se je přinutit, aby šly rychleji. Nějak to nezabírá.
Dodatek 18/5/2010
Žádné komentáře:
Okomentovat