Tohle je zatím poslední dílko z mé tvorby. Příběh inspirovaný životem.
Helenku se maminka odmalička snažila vést k pořádku. Vždycky milovala pořádek. Dcerka po ní tuto bohulibou vlastnost nezdědila. Byla extrémní bordelář. Už v dětském věku z ní byla maminka zoufalá. Nebyla schopná si uklidit hračky, bylo jí jedno, že má šatičky špinavé a co víc – často si je dokonce oblékla naruby. Maminka byla bezradná, ale vždycky po ní všecky hračky uklidila.
Tatínek byl smutný, že je smutná maminka, ale že Helenka neuklízí, to mu bylo tak nějak jedno. Sám si na pořádek nikdy moc nepotrpěl. Přesto uznal, že holčička, a tedy budoucí hospodyňka, se přece musí naučit držet své věci v čistotě a pořádku. Lámal si hlavu, až na to přišel. „Vždyť je to úplně jednoduché!“, řekl si.
Když toho dne přivedla maminka Helenku ze školky, Helenka jako obyčejně roztahala všecky svoje hračky po celém bytě. Maminka si jen povzdechla, nejednou se stalo, že se o ně někdo přerazil a večer se budou muset zase uklidit a bude to jen na ní. Odevzdaně šla připravovat večeři.
Mezitím se tatínek vrátil z práce se záludným výrazem na tváři. Večeře byla znamenitá, i když trochu pokažená tím, že tatínek zakopnul o plyšového medvídka a rozlil přitom mísu s polévkou, která ho opařila. Druhé jídlo proběhlo bez potíží.
Po večeři byl čas jít spát. Tedy pro Helenku. Maminka spustila obvyklé litanie prosby: „Helenko, vždyť panenky pláčou a chtějí spinkat ve svém domečku! Chudák (rozšláplý) medvídek, jak smutně kouká!“ Jenže Helenka to nechápala. Dobře věděla, že panenky nemůžou plakat a medvídek smutně koukat. Asi byla cynik.
Tatínek se však usmál a vesele mrkl na maminku. Obrátil se k Helence a řekl jí: „Naučím tě zábavnou hru!“ Na to Helenka samozřejmě slyšela. Hrála si ráda. Ta „hra“ se jmenovala „Vezmu - hodím“ a měla velice jednoduchá pravidla. Stačilo co nejrychleji naházet všecky hračky do krabic a ty pak schovat pod postel. Hra se Helence okamžitě zalíbila a ani jí nenapadlo, že vlastně uklízí.
Dá se říct, že tatínek problém vyřešil. Snad aspoň částečně. Jednou přijdou školní povinnosti a Helenka nebude moct sešity házet, nebo což teprve, až bude uklízet umyté nádobí. Radši, aby si koupila talíře a hrnky z umělé hmoty.
Ten večer ale byli všichni spokojení. Helenka, že si pohrála. Tatínek byl pyšný sám na sebe. A maminka měla radost, že bude mít konečně čas pořádně vyluxovat.
Neděle, 9.5.2010, něco k půlnoci
Žádné komentáře:
Okomentovat